FEJETONY

TY PO MNĚ KAMENEM

Když jsem si tak včera rozmýšlela, jaké by bylo vhodné téma pro můj fejeton, nemohla jsem na nic kloudného přijít. Šla jsem se tedy napít(neboť jsem byla přesvědčená, že sklenka vody je to nejlepší na myšlení) a doufala jsem, že mě pak něco originálního napadne. Cestou jsem se zdržela v obýváku, kde sídlila celá má rodina, včetně babičky, při koláči a čaji(taková nespravedlnost) a chtěla jsem jejich radu. Všichni však byli zaujati televizním pořadem, ve kterém vystupovala nějaká současná politická hvězda, která odpovídala dotěrnému redaktorovi na ještě dotěrnější otázky. Příliš mě to nebavilo, co si budeme povídat, politika mě jaksi míjí, spíš jsem jen odevzdaně čekala, až mě přijde navštívit múza a já se budu moci dát do práce. Po 15 minutách sezení na kožené sedačce, kdy už se mi víčka klížila (ne že by mi ovšem stav českého státu byl lhostejný), najednou jakoby zbystřím, náhle jsem čilá a ten neúnavný reportér se dotazuje na názor pána politika, co prý říká, na rčení: Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem. V tu ránu bylo jasno, o čem budu psát. Poděkovala jsem múze a přece trošku klela, že mě nechala tak dlouho čekat. Měla jsem radost, kterou jen málo kazilo pomyšlení, že mé úvahy o tom, že jedině voda mi zaručí úspěch, nikdy nebyly zcela správné, jelikož do té kuchyně jsem vůbec nedorazila. Abych se konečně dostala k tématu…Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem. Je tohle, jistě všem známé, úsloví správné či ne? Jde o to, z jakého to člověk vezme úhlu pohledu. Když to tehdy Kristus poprvé použil, zřejmě tím myslel něco ve smyslu: Uhodí-li tě někdo, nastav druhou tvář. Chléb pro něj nejspíš znamenal něco kladného a kámen záporného. Ale lze to takhle říct, že kámen je záporně nabitá částice a chléb kladně? V tom případě by se tyto dva elementy měly přitahovat. Ale vlastně vůbec nevíme, proč by kámen měl být záporný. Kameny jsou přece součástí přírody, ne uměle vytvořené člověkem, jako např. chleba, měl snad Kristus něco proti přírodě? A nebo měl chléb rád natolik, že pro něj vše ostatní, byť samo o sobě kladné nabylo v porovnání s chlebem záporné hodnoty? Všeobecně si lidé myslí, když toto úsloví uslyší, že chléb je kladný a kámen záporný, nenese to ale v sobě tak trochu nádech masochismu? Odměňovat někoho za vlastní bolest. Možná je však kámen chápán negativně pouze v případě, kdy je po nás házen. Není ale také přesně definováno, jak že má být ten kámen velký, protože uvážíme-li, že po nás někdo hodí malý kamínek a my po něm chlebem, škodný by z toho nejspíš byl onen, jež by dostal ránu potravinou, a to neberu v úvahu, že by chléb byl teplý nebo naopak již tvrdý. Z mého zamyšlení nejsem tedy moc moudrá, jakže to tehdy vlastně Kristus myslel. Není jistý záměr, zda házíme chlebem za účelem někomu ublížit či ne. Je ovšem jasné, že když se dvou lidí zeptáme, jestli s tímto rčením souhlasí, mohou oba odpovědět stejně, avšak myslet to každý jinak, proto radím, pečivo jíst a kameny nechat ležet.

Žádné komentáře